KAREL DOHNAL

Karlheinz Stockhausen: Harlekin

• Mimořádné dílo v nenapodobitelné interpretaci.
• Karel Dohnal jako harlekýn v kostýmu hraje na klarinet, tancuje a dělá pantomimu.
• Diváci jsou vtaženi do komediálního představení, při kterém se budou smát i dojímat nejen dospělí ale i děti!
• Zcela unikátní představení klade na interpreta mimořádné nároky, a proto ho v současnosti hraje jen několik klarinetistů na světě.
• Hudba Karlheinze Stockhausena v mistrovském podání Karla Dohnala publikum zcela pohltí a vtáhnou do neopakovatelné atmosféry plné humoru a vtipných scének.

Záznam představení:

Karlheinz Stockhausen: Harlekin (1975)
autorovy poznámky k premiéře

Tradiční figura Harlekýna je znovuzrozená v nové formě: hráč na klarinet. Harlekýn je nyní muzikant. Přichází z výšek, odvíjí se od spirály – klečí před publikem – přináší svou melodii. A poté je odnášen větrem do výšek, znovu ve spirálách...

Z kouzelného snění přináší posel další postavy hravého konstruktéra, zamilovaného lyrika, pedantického učitele, darebáckého posměváčka, vášnivého tanečníka a nakonec ve výšinách se točícího ducha s ptačími výkřiky.

Karel Dohnal o Harlekýnovi

Nastudování Stockhausenova Harlekina byla pro mne velká výzva.

Dílo bylo napsáno pro dvorní autorovu interpretku, americkou klarinetistku Suzanne Stephens.

Tentokrát je Harlekýn hudebník – klarinetista. Stockhausen vprogramových poznámkách píše o ztvárnění 7 základních charakterů.

Nicméně jsem zhlédl jeho přednášku k Harlekinovi, na které mluví o tom, že Harlekin vždy byla postava, která si mohla dovolit být nejen veselá, ale i vulgární či drzá. Zároveň předpokládá, že interpret vytvoří i mnoho dalších rovin a postav. Pracoval jsem intenzivně několik měsíců na nastudování notového zápisu a pohybů. Naučit se nazpaměť nejen noty, ale i zrealizovat autorovy velmi podrobné požadavky, které jsou napsány téměř u každé noty a fráze, a které vyžadují nejen hudební, ale i choreografickou a pantomimickou přípravu, bylo nadmíru náročné. Zároveň jsem se snažil postavě Harlekýna vdechnout její původní smysl, a přinést publiku postavu, která umí především bavit, rozesmát, překvapovat i dojímat.

V neposlední řadě je každé provedení unikátní tím, že počítá (dle přání autora) s interpretovou reakcí na náladu a atmosféru v publiku.

Kritiky:

Karel Dohnal's performance of Karelheinz Stockhausen's Harlequin was, quite simply, one of the most astonishing 45 minutes I've experienced.....
(Představení Harlekin Karlheinze Stockhausena vpodání Karla Dohnala bylo prostě jedno z neúchvatnějších 45 minut které jsem kdy zažil...)

Netušil jsem, že jeden hudebník na jevišti může být schopen nejen dokonale a zpaměti interpretovat náročný, v převážné míře etudovitý part padesátiminutového sólistického díla, což je obdivuhodné samo o sobě, ale synchronně se prezentovat v složitých hereckých etudách a v břitkých virtuózních mimických kadencích. Početné publikum si po bouřlivém potlesku vestoje stěžovalo na křeče v bránici.

Již v pořadí druhý koncert byl pro mnohé programovým, interpretačním i hereckým vrcholem festivalu! Představil se na něm Karel Dohnal, jeden z našich nejúspěšnějších klarinetistů mladší generace, laureát mnoha soutěží doma i v zahraničí, a postaral se o famózní provedení Harlekýna Karlheinze Stockhausena. Posluchači byli svědky nejen zajímavé Stockhausenovy hudby, ale rozhodně mnoha rozličných způsobů hry na klarinet. Neméně byli uchváceni hereckými dovednostmi, improvizací a bezprostředností samotného interpreta. Interpretační a herecký výkon Karla Dohnala směřoval až do krajností myslitelných možností...

V kompozici, která klade veliké požadavky na hráčské, herecké i taneční dovednosti, se Dohnalovi podařilo od prvních tónů a krůčků úplně ovládnout divadelní scénu. Oblečený v harlekýnském pestrobarevném oblečku, s dokonalou mimikou i jevištním pohybem, úžasnou fyzickou výdrží, zapojením diváka do hry na klarinet a dalšími komunikačními prostředky Dohnal úžasně vyjádřil různé nálady a pocity. Od snivé vidiny přes svádění mladých dívek z obecenstva k pedantické přísnosti i k darebáckému posměváčkovi či vášnivému tanečníkovi se interpret dobral s lehkostí a ukázkovou přirozeností. Ani herecká či pohybová náročnost díla neubrala kvalitu téměř dokonalé klarinetové hře charakterizované bohatou zvukovou pluralitou. Zhruba padesátiminutové ztvárnění harlekýna-muzikanta přineslo řadu humorných momentů a vzácnou vazbu s publikem, které s úžasem sledovalo, co všechno může zvládnout jeden interpret.